The Prague Post - Pafko se vrátil na závod Zbraslav–Jíloviště, jeho Jawa potřebovala pomoc

Chirurg a profesor Pavel Pafko se po dvouleté přestávce vrátil na start závodu historických vozidel Zbraslav–Jíloviště. Přivezl Jawu 100 Robot, která měla potíže se startováním a následně i s pokračováním do kopce. Při pokusu o výjezd mu pomohli přihlížející rozběhem a tlačením. Druhé kolo již neabsolvoval.

Pafko situaci komentoval připomínkou, že v životě pomohl stovkám lidí a nyní zase lidé pomáhají jemu. Od rána se u něj mezi historickými automobily a motocykly zastavovali fanoušci i další návštěvníci. Veřejnost ho zná také jako lékaře, který před třiceti lety operoval prezidenta Václava Havla.

Historickým motocyklům se začal věnovat až po šedesátce, kdy si podle svých slov mohl dovolit stroje, které v dětství obdivoval. Vzpomněl na nedostatek po válce a na radost z jízdního kola, které dostal ve třetí třídě obecné školy.

Dnes vlastní několik motocyklů, přestože sbírku částečně zmenšil. Patří do ní předválečná Jawa 175, BSA z roku 1940, ČZ 125 B, Jawa Pionýr, Manet i Jawa 100 Robot. Některé stroje získal výměnou; jeden například vyměnil za Jawu 250 označovanou jako kejvačka.

Pafko uvedl, že veterány nevnímá pouze jako sběratelské předměty. Přestože si uvědomuje růst jejich cen, větší význam pro něj mají vzpomínky na dobu, kterou zažil. Motocykly považuje za památku historie a zdůrazňuje její význam pro mladou generaci při pohledu do budoucna.

Jawa představila typ 100 Robot v roce 1937 na Pražském veletrhu. Název zvolila veřejnost ve veletržní soutěži a odkazuje na Čapkovo R.U.R. Stroj měl vzduchem chlazený jednoválcový motor o objemu necelých 100 kubických centimetrů.

S válečnou přestávkou se vyráběl v letech 1937 až 1946 a vzniklo přibližně 12 tisíc kusů. Byl určen jako levný dopravní prostředek. Právně spadal mezi jednostopá motorová kola, která směly bez řidičského průkazu řídit osoby starší čtrnácti let.

Hmotnost kolem 49 kilogramů a rychlost přibližně 65 kilometrů v hodině přispěly k jeho rozšíření mezi mladými a méně majetnými zájemci. Dnes jde o vyhledávaný veteránský motocykl.

Pafko při rozhovoru vysvětlil také to, co ho na veteránech přitahuje oproti současným změnám v dopravě. Elektromobilitu přijímá jako realitu, ale vůně benzinu a hluk spalovacích motorů mu scházejí. Tyto vlastnosti jsou pro něj součástí zkušenosti s motocykly, o kterých si podle zdrojového reportéra rád povídá. Do sporů sběratelů o přesnou podobu jednotlivých šroubků se příliš nezapojuje. Za podstatnější označuje vlastní vztah ke strojům a k době, kterou představují.

D.Kovar--TPP