Horácká aréna v Jihlavě získala hlavní cenu České ceny za architekturu
Multifunkční Horácká aréna v Jihlavě získala hlavní cenu letošního ročníku České ceny za architekturu. Soutěž, jejímž cílem je vyhledávat inspirativní stavby ovlivňující města i krajinu, zároveň ocenila pět finalistů. Všechny oceněné projekty jsou veřejnými stavbami, které reagují na potřeby komunity a urbanistický kontext.
Horácká aréna v centru Jihlavy se stala hlavním vítězem letošního ročníku České ceny za architekturu. Ocenění získala multifunkční hala navržená architektonickým studiem Chybík + Krištof, která nahradila původní zimní stadion. Slavnostní vyhlášení proběhlo ve čtvrtek v rámci každoroční přehlídky architektury, urbanismu a krajinářské architektury. Z celkového počtu 301 přihlášených realizací vybrala porota 25 nominovaných děl a následně určila jednoho hlavního vítěze a pět finalistů.
Letošní porotu tvořili odborníci působící v evropském prostředí. Předsedal jí nizozemský architekt Jeroen van Schooten, dále v ní zasedli dánská krajinářská architektka Bettina Lamm, španělský architekt Julio de la Fuente, rakouská kurátorka a editorka Manuela Hötzl a slovenský architekt Ilja Skoček. Porota ve svém vyjádření zdůraznila, že architektura se netýká pouze budov, ale především míst, lidí a způsobů, jakými utváří každodenní život. Tento princip podle ní platí doslova u všech oceněných projektů, které jsou do jedné veřejnými stavbami.
Horácká aréna získala hlavní cenu i Cenu veřejnosti. Porota ji ocenila jako příklad toho, jak se velká sportovní hala může stát plnohodnotnou součástí městského veřejného prostoru a zároveň posílit vztah obyvatel k místu. Stavba stojí na pozemku, kde dříve stával zimní stadion. Město se rozhodlo pro výstavbu multifunkční haly, jejímž cílem bylo začlenit objekt do existující městské struktury. Dnes je možné kolem haly procházet, nahlížet dovnitř a využívat zrevitalizovaný prostor v okolí.
Komplex tvoří čtyři objekty: samotná hala, původní tréninková hala, která prošla transformací, objekt provozně-technického zázemí a nárožní budova. Uvnitř areálu se nachází restaurace, hotelové pokoje, fanshop, síň slávy a tělocvična doplněná o běžecký ovál na střeše. Fasáda arény je tvořena betonovými tvárnicemi doplněnými perforovaným červeným pláštěm. Červená barva odkazuje na heraldické barvy Jihlavy i kraje, zatímco vnitřní odstíny připomínají klub Dukla Jihlava a zároveň mají slavnostní charakter. Výrazným prvkem fasády jsou trojúhelníkové tvary, které mohou evokovat korunu, gotické památky ve městě nebo ježka ze znaku města. Ve večerních hodinách se tato „koruna“ rozsvěcí.
Kromě hlavního vítěze porota ocenila pět finalistů. Mezi nimi se nachází nádraží Praha-Bubny, které je součástí připravované železniční trati z centra Prahy na letiště. Ačkoliv trať ještě není zcela dokončena, dílčí části již fungují. Nádraží v pražských Bubnech navrhl architekt Jakub Cigler a jde o jeden z prvních projektů na brownfieldu v této lokalitě. Místo se má v příštích letech proměnit ve plnohodnotnou čtvrť pod vedením společnosti Akipia, zbrojaře Michala Strnada, J&T a Penty. V blízkosti se také chystá budova Vltavské filharmonie.
Nádraží je koncipováno z železobetonové konstrukce. Nástupiště překrývá střecha odlitá z bílého pohledového betonu s kruhovými světlíky, které přinášejí denní světlo. Za tmy je stropní deska nasvětlena. Budova umožňuje v budoucnu vznik administrativní nástavby. Porota ocenila především přehlednost uspořádání, kvalitu detailů a materiálů i urbanistický přínos, kdy veřejná dopravní stavba napomáhá proměně velké části města.
Dalším finalistou je revitalizace Pivovarských teras ve Vimperku. Původní Schwarzenbergovy ovocné sady se z nepřístupného svahu změnily v nový městský veřejný prostor. Za projektem stojí ateliéry Steiner a Malíková krajinářští architekti spolu s Romanem Brychtou Architekti. Výsledkem je soustava teras, z nichž každá má vlastní atmosféru – od městských pobytových ploch přes sady a louky až po komorní zahradní zákoutí. Architekti doplnili nové lávky, schodiště, rampy i pěšiny propojující historické centrum s okolní zástavbou.
Porota ocenila přirozenost řešení a citlivou práci s původními zdmi, terénem, vegetací a historickými stopami. Terasy slouží k běžnému dennímu životu i k pořádání komorních akcí, výstav, přednášek, sympozií, letního kina, koncertů a trhů. Investorem je město Vimperk a projekt získal také Cenu Aleny Šrámkové.
Čtvrtým finalistou je Radbuzská náplavka v Plzni. Řeka Radbuza patřila k městu odnepaměti, avšak v posledních desetiletích se lidé k mnoha místům u vody nedostali. Situace se změnila po festivalu Náplavka k světu v roce 2019, který inicioval postupný proces revitalizace. Za rekonstrukcí stojí Ateliér k světu, který navrhl přístupné nábřeží s levitující kavárnou, červeně natřeným dvojmostím a bílým sklápěcím schodištěm. Vznikla přibližně kilometrová promenáda, která se stala vyhledávaným prostranstvím. Druhá etapa v roce 2025 přidala osvětlení a herní prvky jako basketbalové hřiště nebo trampolína.
Porota uvedla, že oživení náplavky ukazuje, jak mohou občanské a kulturní iniciativy posouvat hranice možného, nově interpretovat historické prvky a podporovat nové formy městského života. Posledním finalistou je rozšíření hřbitova v pražské Hostivaři od ateliéru Fertyk a Bakyta. Nová část navazuje na stávající pohřebiště a zahrnuje vstupní prostor, zázemí, vsypovou loučku i kolumbárium.
Kolumbárium je tvořeno jednoduchou betonovou stavbou, jejíž zdi chrání před ruchem vsypovou loučku s dominantní divokou švestkou. Architekti zvolili přísnou geometrii kontrastující s volně rostoucí vegetací a přišli s inovací ukládání urn přímo do konstrukce stěn. Porota označila prostředí za mimořádně důstojné, které čerpá sílu z propojení architektury, přírody a pietní funkce místa.
Pátým oceněným projektem je Svazková základní škola Lošbates v Louňovicích. V roce 2025 zákon umožnil budovat školy sloužící dvěma sousedícím obcím, které do nich investují. Ve skutečnosti se o projekt starají čtyři obce, které vypsaly mezinárodní architektonickou soutěž. Vyhrálo uskupení kanadského ateliéru Pelletier de Fontenay a českého SOA architekti.
Navrhli dvoupodlažní budovu na rozhraní lesa a zástavby obklopenou velkorysým zeleným dvorem, který slouží k hrám, odpočinku i výuce. Škola disponuje variabilními učebnami s otočnými stěnami a akustickými závěsy. Mimo školní docházku jsou otevřené sportovní haly, jídelny i umělecké školy. Porota ocenila spolupráci obcí a ambiciózní zadání jako inspiraci pro podobu současných škol.
G.Kucera--TPP