Jana Pravdová: Občanská neposlušnost je legitimní obrana demokracie
Jana Pravdová v otevřeném projevu upozorňuje, že běžné demonstrace a petice již nejsou dostatečnou obranou před rozkládáním institucí. Vyzývá občany k nenásilné občanské neposlušnosti jako k legitimnímu prostředku, jak zabránit další erozi demokracie, svobody tisku a ochrany životního prostředí.
Jana Pravdová v rozsáhlém textu upozornila na limitovanost tradičních forem politického vyjadřování a vyzvala k nasazení občanské neposlušnosti jako legitimní cesty k obraně demokracie, svobodných médií a životního prostředí. Podle jejího názoru je nutné reagovat na systematické oslabování institucí a útoky na pilíře demokratického státu aktivnějším a odvážnějším postupem než jsou pouhé demonstrace.
Pravdová konstatuje, že od počátku funkčního období vlády Andreje Babiše se v České republice odehrává nepřetržitá série protestů. Lidé shromažďují statisíce podpisů pod peticemi a generují obrovské dosahy na sociálních sítích. Počty účastníků demonstrací rostou, avšak tato forma odporu hrozí proměnit se v běžný folklor, na který si vládní představitelé a koaliční poslanci zvyknou a který budou vnímat pouze jako zdroj zábavy nebo legrace. S novým dnem přichází nový skandál a další destruktivní krok vlády, který pokračuje v demontáži agendy ministerstev, rozbíjení sociálního smíru a ničení pilířů demokracie.
Mezi tyto ohrožené oblasti Pravdová řadí média, kulturu, vzdělávání i vědu. Upozorňuje na vyhazování odborníků a přímé útoky na ochranu přírody. Jako uvědomělá občanská společnost cítí povinnost klást si otázku, co je třeba udělat více, aby se těmto procesům zabránilo. Odpověď vidí v nenásilné a vědomé porušování pravidel či zákonů ve jménu vyššího společenského zájmu.
Tento typ akcí má podle autorky za cíl narušit běžný pořádek a přitáhnout pozornost k tématům, která jsou veřejností přehlížena nebo nedostatečně řešena. Pro mocné je pak takové ignorování politicky či ekonomicky nákladnější, protože akce rozproudí veřejnou debatu a přimějí k zájmu o problém i lidi, kteří by si další demonstrace na náměstí ani nevšimli. Úspěch takových kroků však závisí na jejich promyšlenosti, cílech a zapadnutí do širší strategie.
Jako příklady úspěšné občanské neposlušnosti uvádí studentské okupační stávky nebo středoškolské páteční stávky za klima. Dále zmiňuje nenásilné blokády institucí a firem devastujících životní prostředí, jako jsou blokování těžby v uhelných velkolomech či kácení stromů v cenných lokalitách národního parku Šumava. Některé z těchto akcí byly soudy zpětně shledány za legitimní, zatímco destrukce jako nezákonná.
V historickém kontextu odkazuje na americké hnutí za občanská práva vedené Martinem Lutherem Kingem a na Rosu Parksovou, která odstartovala celé hnutí tím, že se rozhodla porušit zákon a posadila se v autobuse na místo vyhrazené pro bílé cestující. Sociální hnutí využívající nenásilné přímé akce podle ní dosáhla zrušení otroctví a segregace, vybojovala volební právo pro ženy, lepší práva pracujících včetně osmihodinové pracovní doby a pětidenního pracovního týdne, stejně jako práva pro sexuální a etnické menšiny.
Pravdová připomíná také stávku odborů České televize a Českého rozhlasu na začátku listopadu. Upozorňuje, že mnoho lidí neví, že stávkování bylo v minulosti trestné, a právo na stávku nepřišlo z laskavé vůle politiků, ale museli si ho dělníci vybojovat často ve střetech s armádou a policií. Díky tomu mohlo být 3. listopadu legálně stávkováno za veřejnoprávní média.
Dále vzpomíná na statečnost studentů, kteří se tváří v tvář brutalitě Veřejné bezpečnosti rozhodli neuposlechnout příkazů a nenásilnou formou pokračovat v pochodu Národní třídou. Tím udělali klíčový krok k tomu, aby se dnešní generace mohla svobodně shromažďovat a žít v demokracii. Mnoho lidí bylo za minulého režimu perzekvováno za boj za svobodu a odmítání podřízení se tehdejším pravidlům.
Ačkoli dnes žijí lidé v jiných podmínkách, podle Pravdové přetrvává potřeba nenásilně se postavit proti pravidlům a příkazům, pokud chceme ubránit hodnoty, po nichž mocní šlapou. Jako konkrétní příklad uvádí boj za veřejnoprávní média. Vedení Sněmovny podle jejích slov rozhodlo svým jednáním obejít celou řadu pravidel určených k udržování důvěry mezi legislativním orgánem a společností. Vládní politici jedná způsobem, který je záměrně nepředvídatelný, neupřímný a minimalizuje možnost kontroly. Nejedná se o ojedinělý případ.
Pravdová vysvětluje, že právě proto se v den prvního čtení zákona o financování veřejnoprávních médií rozhodla porušit příkaz bezpečnostních složek Poslanecké sněmovny a přímo na návštěvnické galerii nenásilně protestovat proti útoku na nezávislost těchto médií. Je podle ní legitimní sbírat podpisy pod petice a organizovat nahlášené demonstrace, důležité je také šíření osvěty, vydávání studií a lobbing. Avšak má smysl používat i odvážné, narušující protesty a nenásilně konfrontovat ty, kteří nás ignorují a ohrožují naši budoucnost.
Její akce ve Sněmovně je pouze jednou z mnoha možností, jak se ozvat. Sama o sobě nezajistí, že vláda od svých plánů ustoupí, stejně jako to nezajistí další demonstrace nebo petice. Pokud chceme naše práva a demokracii skutečně ubránit, nemůžeme se spokojit s tím, že nás na náměstích bude stále víc. Je nutné přemýšlet o tom, jak společně vytvořit takový tlak, aby ho politici nemohli jednoduše ignorovat.
Musíme hledat další formy nenásilných protestů, které budou adekvátní a důraznou odpovědí na špatné a arogantní kroky vedení státu. Se stupňující se arogancí těch, kdo nám vládnou, máme povinnost stupňovat i sebevědomou odpověď občanské společnosti. Opravdová občanská neposlušnost může posunout dynamiku dění a je to naše skutečná moc bezmocných.
C.Sramek--TPP