The Prague Post - Boj o čelo ECB: Knot a Hernández de Cos soupeří o vliv na evropskou měnovou politiku

Nizozemsko a Španělsko podle očekávání nominovaly na funkci prezidenta Evropské centrální banky (ECB) své bývalé guvernéry Klaase Knota a Pabla Hernándeze de Cose. Tento krok spouští intenzivní fázi vyjednávání o obsazení nejvyššího postu v instituci, která určuje měnovou politiku pro celou eurozónu. Španělská kandidatura získala v posledních hodinách na síle díky signálům z Paříže, kde je podle informací deníku Financial Times stále větší ochota podpořit Hernándeze de Coseho. Přestože oba nominanti před volbou pečlivě obrušují své dosavadní postoje, aby oslovili co nejširší koalici evropských lídrů, teprve příští týdny odhalí, zda se do čela ECB dostane jeden z nich, nebo zda se na poslední chvíli neobjeví třetí kandidát.

Personální obměna má dalekosáhlé důsledky, protože se dotkne poloviny šestičlenného výkonného výboru ECB. Obsazení těchto postů je předmětem velkého zákulisního obchodu mezi Berlínem, Paříží a dalšími lídry eurozóny. Vedle prezidentské funkce bude třeba v krátké době nově obsadit přinejmenště dvě další místa ve výkonném výboru. Tato komplexní změna vedení jedné z nejmocnějších centrálních bank světa významně ovlivní i českou ekonomiku a skýtá prostor pro taktické hry evropských mocností, které nejsou obvykle bez překvapení.

Období před volbou je kritické nejen kvůli personálním otázkám, ale především proto, že ECB čelí rostoucí inflaci, jejíž příčiny leží z velké části mimo dosah přímé měnové politiky. Důsledkem války na Blízkém východě je zdražení pohonných hmot a dalších energií, které se může rozlít napříč celou ekonomikou. Klíčovým úkolem nové vedení bude zabránit tomu, aby se toto zdražení nabalovalo na další zvyšování cen bez zjevné příčiny. Udržitelnost ekonomiky závisí na důvěře firem i domácností v rychlý návrat k normální inflaci kolem dvou procent. Pouze tato víra dokáže udržet mzdové požadavky zaměstnanců na uzdě a zabránit firmám ve využívání zdražení ke zvyšování ziskových marží. Základním předpokladem takového stavu je důvěryhodná a nezávislá centrální banka, jejíž politiku provádějí profesionálové s odborností a reputací.

Oba kandidáti se proto usilovně snaží ukázat v co nejlepším světle, zejména v očích těch lídrů evropské jednadvacítky, u kterých nejsou pro svou „měnověpolitickou minulost“ favority. Klaas Knot je v povědomí Evropanů zapsán jako měnový jestřáb, který hlídá inflaci i za cenu zbrzdění ekonomického růstu. Pablo Hernández de Cos se naopak dosud projevoval jako holubičí centrální bankéř preferující růst i za cenu vyšší inflace. Oba muži se však snaží „převtělit“ do role toho druhého, aby nabídli komplexního kandidáta s vyváženými postoji.

Knot se představitelům jižního křídla eurozóny prezentuje jako někdo, kdo není bezhlavým bojovníkem proti inflaci a vyznavačem vysokých úrokových sazeb za každou cenu. Hernández naopak usiluje o setření pověsti zastánce uvolněné měnové politiky nebo toho, kdo by měl pochopení pro angažmá ECB v pomoci rozpočtově neukázněným zemím.

Napjatá ekonomická a politická situace v eurozóně, včetně předchozích důležitých voleb a nadcházejících prezidentských voleb ve Francii, stála v pozadí rozhodnutí Christine Lagardeové ukončit své působení v čele ECB předčasně. Bankéřka chce, aby výběr jejího nástupce ovlivnil ještě současný francouzský prezident Emmanuel Macron, než ho na jaře pravděpodobně nahradí kandidát extrémní pravice nebo levice. Jak Marine Le Penová, tak Jean-Luc Mélenchon odmítají unijní rozpočtovou disciplínu a požadují od ECB nákup francouzských dluhopisů ke snížení úroků z obřího státního dluhu. Očekává se, že by tito politici prosazovali kandidáta ochotného takovou politiku provádět, což by mohlo otřást důvěrou v euro. Lagardeová proto cítí potřebu aktivně se zapojit do francouzské volební kampaně, což by z pozice prezidentky ECB, jež musí ctít přísnou politickou neutralitu, rozhodně nemohla.

S výběrem nového šéfa ECB začala horká fáze boje o nástupnictví v jeho výkonném výboru. Již začátkem ledna zamíří do Mezinárodního měnového fondu (MMF) dosavadní šéfka operací ECB na finančních trzích, Němka Isabel Schnabelová. V únoru odejde Lagardeová a obměnu v květnu završí odchod hlavního ekonoma Iry Philipa Lanea. Pokud by do čela ECB usedl Knot, musel by předčasně odejít i dosavadní člen výkonného výboru Frank Elderson, aby Nizozemsko nemělo ve vedení dva zástupce. I za Eldersona by bylo nutné najít náhradu.

Lídři států eurozóny se proto musejí urychleně dohodnout na nástupcích všech jmenovaných. Stane se tak nejspíš v rámci jedné velké dohody, označované jako „Grand bargain“. Ideálně by měli učinit do konce listopadu. Nabízí se zasedání Evropské rady 26. a 27. listopadu v Bruselu nebo jeho poslední letošní jednání o tři týdny později. První neformální debaty ale lídři podle Financial Times povedou už tento pátek v Dublinu.

Prvním kandidátem na post prezidenta ECB je – v abecedním pořadí – 55letý Španěl Pablo Hernández de Cos. Ten od července 2025 řídí Banku pro mezinárodní platby (BIS) v Basileji, považovanou za centrální banku centrálních bank. Předtím byl šest let guvernérem španělské centrální banky a současně členem Rady guvernérů ECB. Přesun z Basileje do Frankfurtu by pro něj znamenal návrat do známého prostředí. Hernández by byl prvním prezidentem ECB, který se do této vrcholné pozice vypracoval „od píky“. V Banco de España prošel řadou odborných a vedoucích pozic, včetně ředitele sekce pro ekonomiku, statistiku a výzkum. To ho vybavilo vysokou mírou expertních znalostí i manažerských dovedností.

Před pandemií covidu-19, v období nízké inflace, podporoval Hernández v ECB nízké úrokové sazby a použití dalších nástrojů na podporu ekonomiky. Bývá proto řazen spíše k umírněnějším centrálním bankéřům. Toto označení ho však nevystihuje úplně. Hernández se v první řadě zasazoval o modernizaci způsobu provádění měnové politiky ECB. Při revizi její strategie v roce 2021 například podporoval zavedení symetrického dvouprocentního inflačního cíle, který považuje podstřelení i překročení cíle za stejně nežádoucí. Během inflační krize pak Španěl prosazoval výrazné zvyšování sazeb a snižování bilance ECB.

V předvečer volby se Hernández snaží akcentovat jestřábí vlastnosti. Upozorňuje na inflační rizika spojená s drahými energiemi. „Zatím se neprojevily takzvané sekundární efekty, kdy firmy a pracovníci kvůli nákladům na energie zvyšují ceny a mzdové požadavky,“ prohlásil ve víkendovém rozhovoru pro švýcarský deník Tages-Anzeiger. „Počáteční naděje, že válka brzy skončí a ceny energií klesnou, se nenaplnila,“ řekl s odkazem na válku s Íránem. „Proto musíme zůstat ohledně inflačních rizik ostražití,“ uzavřel.

Jako zástupce jižního křídla eurozóny mu někdy podsouvají, že by mohl být náchylný k intervenci na trhu vládních dluhopisů i bez čistě měnového důvodu. Hernández se proto snaží rozptýlit pochybnosti o svém postoji k zemím jihu, jako je Francie, Itálie a Španělsko. V již citovaném rozhovoru kritizoval nadměrné zadlužení jižního křídla: „Některé země vykazují trvale vysoké fiskální deficity, přestože veřejný dluh už dosáhl historických maxim. … A vyšší úrokové sazby zvyšují náklady na obsluhu tohoto dluhu.“ Ještě jako španělský guvernér v roce 2022 uvedl, že je ochoten použít speciální nástroj ECB Transmission Protection Instrument (TPI) jen za přísně vymezených podmínek, zejména udržitelnosti dluhu dané země a dodržování fiskálních pravidel EU.

Druhý kandidát, Nizozemec Klaas Knot, je znám jako zastánce tvrdě protiinflační a na pravidlech založené měnové politiky. Stál v letech 2011–2025 v čele nizozemské centrální banky a patří k historicky nejdéle sloužícím členům Rady guvernérů ECB. Během svého mandátu kritizoval rozsáhlé programy nákupu aktiv, jež ECB prováděla za Maria Draghiho v letech 2011–2019. Upozorňoval na rizika dlouhodobě nízkých sazeb, které mohou deformovat ceny aktiv a oslabovat tržní disciplínu.

Nyní se Knot staví do přístupnější polohy a ujišťuje, že mu při řízení ECB nebude chybět odvaha ani fantazie. V pondělním rozhovoru pro Financial Times ubezpečil, že v případě nové dluhové krize eurozóny „nebude váhat“ s nasazením existujících nekonvenčních nástrojů ECB. ECB by podle něj měla zabránit „neopodstatněným a chaotickým pohybům na trzích“. Knot však dostal své pověsti jestřába, když dal jasně najevo, že samotný růst nákladů na financování státního dluhu není automatickým důvodem pro intervenci. Vlády nesmějí očekávat, že jejich fiskální problémy vyřeší centrální banka.

Knot, který je profesorem ekonomie a příští rok oslaví šedesátku, nevidí zásadní důvod, proč by sazby aktuálně na úrovni 2,5 procenta měly dál růst. Mírné zvýšení ale nevylučuje. To poněkud kontrastuje s posledními vyjádřeními prezidentky Lagardeové a hlavního ekonoma Lanea, kteří další zdražení půjček v eurozóně už otevřeně připustili.

To, kdo nakonec usedne do křesla prezidenta ECB, zamíchá i obsazením dalších uvolněných míst ve výkonném výboru. V případě, že by se stal prezidentem ECB Nizozemec Knot, si Francie nárokuje post hlavního ekonoma, který je považován za druhý nejvýznamnější a Paříž by jej získala poprvé v historii. Prezident Macron nabízí hned dvě kandidátky: bývalou hlavní ekonomku OECD Laurence Booneovou a viceguvernérku Banque de France Agnès Bénassy-Quéréovou.

Němci by se v případě takového rozložení karet zřejmě spokojili s nominací nástupce za Schnabelovou. Kancléř Friedrich Merz má v rukávu několik jmen, například viceguvernérku Bundesbanky Sabine Maudererovou či bývalého vysoce postaveného pracovníka MMF Tobiase Adriana. Po Nizozemci Eldersonovi by jeho post získalo Španělsko jako náplast za neúspěšnou kandidaturu Hernándeze. Španělé by mohli nominovat například bývalou viceguvernérku tamní centrální banky Margaritu Delgadovou.

Pokud by do čela ECB usedl Hernández, budou mít Francouzi obsazení postu hlavního ekonoma složitější. Severní křídlo eurozóny nechce v čele banky a zároveň na klíčovém ekonomickém postu zástupce dvou zadlužených jižních zemí. Podle informací Financial Times se proto mezi Paříží a Berlínem rýsuje překvapivý výměnný obchod: Francie podpoří Španěla jako nového prezidenta ECB a místo hlavního ekonoma přepustí Německu, jež by tuto prestižní pozici získalo poprvé od roku 2011. V Berlíně se skloňuje jméno finančního ekonoma Markuse Brunnermeiera z Princetonské univerzity nebo Tobiase Adriana. Ani na jednom z nich se ale zatím neshodli kancléř Merz a jeho sociálnědemokratický ministr financí Lars Klingbeil.

Francie by se pak na oplátku spokojila s uvolněným křeslem po Němce Schnabelové, tedy s dohledem nad operacemi ECB na finančních trzích. Zatímco je za vhodnější adeptku na hlavní ekonomku považována Agnès Bénassy-Quéréová, pro tržní portfolio má podle Financial Times nejlepší výchozí pozici Laurence Booneová. Zdroje deníku však potvrdily, že ze hry o šéfa ECB ještě není Knot a nevyloučily, že se na poslední chvíli objeví třetí kandidát.

Prezidenta centrální banky a pět dalších členů výkonné rady jmenují vedoucí představitelé zemí eurozóny po konzultaci s Evropským parlamentem a ECB. Úspěšný kandidát potřebuje podporu aspoň 16 zemí zastupujících 65 procent populace eurozóny.

Y.Blaha--TPP