Nové obalové povinnosti komplikují malým e-shopům prodej v EU
Nařízení PPWR od 12. srpna rozšířilo odpovědnost za obaly i na dovozce a e-shopy. Přeshraniční prodej může vyžadovat registraci a smluvního zástupce v každé cílové zemi bez výjimky pro malé objemy.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady o obalech a obalových odpadech, známé jako PPWR, je od 12. srpna 2026 přímo použitelné ve všech členských státech. Jeho dlouhodobým cílem je omezit zbytečně velké obaly, zvýšit recyklovatelnost, podíl recyklátu a znovupoužitelnost a omezit některé problematické chemikálie.
Velká část technických pravidel začne platit mezi lety 2028 a 2030. Už nyní se však rozšířila definice výrobce obalu na dovozce, provozovatele e-shopů a některé platformy. Odpovědnost nese subjekt, který obal poprvé uvede na trh konkrétního členského státu.
Přeshraniční obchodník se proto musí v cílovém státě registrovat a jmenovat zmocněnce pro rozšířenou odpovědnost výrobce. Povinnost může vzniknout už při odeslání jediného balíku a na malé objemy se nevztahuje obecná výjimka. Čeští drobní podnikatelé v konzultaci Komise uvádějí, že kvůli nákladům začali zahraniční objednávky odmítat.
Velké Lentiamo platí za zastoupení podle finančního ředitele Jana Kejšara orientačně 400 až 600 eur ročně v každé zemi, navíc poplatky podle materiálu a hmotnosti obalů. Firma prodává do 26 států, takže musí spravovat odlišné smlouvy, evidence, hlášení a faktury pro různé národní orgány.
Pro malý obchod může být fixní část nákladů rozhodující. E-shopař Tomáš Houška spočítal roční registrační a zastupitelské výdaje pro prodej v celé EU přibližně na osm tisíc eur v nejlevnější variantě, realisticky kolem deseti tisíc eur a v pesimistickém scénáři 26 tisíc eur, tedy asi 190 tisíc, více než 240 tisíc nebo až 630 tisíc korun. V částkách nejsou průběžné poplatky za jednotlivé krabice.
Budoucí sazby mají být ekologicky odstupňované: hůře recyklovatelný obal bude dražší. Analýzy u některých problematických formátů uvádějí desetiny eura až jedno euro za kus. Podnikatelé upozorňují také na obtížné vykazování znovu použitých krabic, k nimž nemusí mít nákupní doklad.
Petice Slovenky Jeanette Koňarčíkové překročila den po zahájení účinnosti 55 tisíc podpisů a následně se dostala přes 83 tisíc. Evropská komise navrhla už v prosinci 2025 spornou část systému odložit do roku 2035, Rada EU ji však v červnu 2026 vypustila z vyjednávacího mandátu.
Výbor Evropského parlamentu ENVI má o pozměňovacích návrzích hlasovat 1. října. Komise mezitím doporučila státům neukládat pokuty, její doporučení ale není právně závazné. Nařízení umožňuje sankce od 100 tisíc do tří milionů eur a vymáhání zůstává na členských zemích.
Ředitel Shoptetu Jan Hospodka uvedl, že firma teprve sbírá zkušenosti obchodníků. Přeshraniční objednávky na platformě zatím mírně rostou, což může znamenat, že e-shopy na pravidla dosud nenarazily nebo je ještě neřeší. Dopad může být silnější na Slovensku, kde je větší část obchodů orientována na zahraničí.
Národní prováděcí detaily včetně orgánů a sankcí nejsou ve všech zemích dokončené. V Česku mají dohled vykonávat Česká obchodní inspekce a Česká inspekce životního prostředí, o jejich přesných kompetencích se jedná v adaptační novele zákona o obalech.
Ministr životního prostředí Igor Červený hájí ekologické principy PPWR, kritizuje však chybějící výklady a harmonogram. Resort dostává od firem zprávy o rozdílných požadavcích odběratelů a států. Česko předložilo Komisi dokument požadující srozumitelnější metodiku a předvídatelné termíny.
Kejšar upozorňuje, že náklady na dopravu už samy motivují internetové obchody k lehkým a malým zásilkám. Kritici se obávají, že bez změny se malé e-shopy stáhnou ze zahraničí nebo budou předpis ignorovat a riskovat vysoké sankce. Shoptet očekává další diskusi o zmírnění registrací, konkrétní řešení ale dosud nebylo představeno.
PPWR má do roku 2030 omezit prázdný prostor v zásilce na nejvýše padesát procent; do výpočtu se počítá i bublinková fólie a další výplň. Zároveň stanoví požadavky na recyklovatelnost, obsah recyklované suroviny v plastu, označování pomocí QR kódů a omezení takzvaných věčných chemikálií v některých obalech.
Problém přeshraničních zásilek vzniká tím, že povinnost je navázána na každý jednotlivý národní trh, nikoli na Evropskou unii jako celek. Jedna celoevropská registrace proto nestačí. Obchodník musí zjišťovat pravidla, smluvního partnera, sazby a hlášení samostatně v Německu, Francii, Polsku, na Slovensku a v dalších zemích.
Ilustrátorka Lucie, která prodává samolepky inspirované slovanskou mytologií, letos poslala zboží do dvaceti států, někde jen jednu nebo dvě zásilky. Fixní zastoupení v každé zemi by převýšilo výnos z těchto objednávek. Jiná výrobkyně zboží na zakázku uvedla, že už zákazníky z jiných států odmítá.
Podle Marcely Hrdé z Moore Czech Republic může dovozce nebo e-shop převzít plnou odpovědnost za shodu obalu i v situaci, kdy dříve povinnosti řešil jeho dodavatel. K přímým poplatkům se přidává práce zaměstnanců, kteří musí kontrolovat smlouvy, sledovat materiály, připravovat pravidelné výkazy a hradit faktury.
Lentiamo považuje princip odpovědnosti za obaly za obhajitelný, žádá však jednodušší celoevropský mechanismus, například odvod navázaný na obrat nebo DPH v cílové zemi. Dnešní systém podle firmy násobí administrativu bez odpovídajícího ekologického přínosu.
Část obchodníků už zahraniční nabídku omezuje. Jeden český prodejce dřevěných hraček zastavil zásilky na Slovensko, další vypočítal jen zastupitelský poplatek na 150 eur za každou zemi. U malého objemu nelze náklady rozumně rozpustit do ceny produktu.
Evropská komise připustila, že pravidlo představuje problém, ale její pokus o odklad narazil v Radě. Nezávazná výzva, aby státy zatím netrestaly, nepřináší obchodníkům právní jistotu. Každá země může postupovat jinak a dokončení národních zákonů probíhá v odlišném tempu.
České firmy zároveň čekají na přesné rozdělení kompetencí mezi obchodní a ekologickou inspekci. Nejasné jsou praktické formáty evidence, výklad některých definic a harmonogram dalších požadavků. Dodavatelé proto nevědí, jaké obaly připravovat pro různé odběratele.
Ministerstvo odkazuje na možné náklady evropské ekonomiky až 54 miliard eur při opakovaných změnách a odkládání investic. Český dokument zaslaný Komisi však řeší především metodiku a termíny, nikoli úplné odstranění povinnosti zahraničního zástupce.
Diskutovanou cestou je budoucí Circular Economy Act, který by mohl některé registrace zmírnit. Zatím ale není jisté, zda návrh přijde na podzim ani jak bude vypadat. Podnikatelé se tak musí rozhodovat podle účinného nařízení, i když evropské instituce dál jednají o jeho změně.
T.Kolar--TPP