Václav Vydra o zdraví Jany Bouškové a bezdětnosti: Obávám se, že se už nevrátí
Václav Vydra se v rozhovoru pro Dnes Magazín vyjádřil k dvacetiletému výročí sňatku s Janou Bouškovou. Herec zároveň otevřeně promluvil o zdravotním zhoršení své manželky a jejich společném rozhodnutí nemít vlastní děti, které nahradili výchovou syna Jany Bouškové.
Václav Vydra se v nedávném rozhovoru pro Dnes Magazín vyjádřil k významnému životnímu milníku, kterým je dvacetileté výročí jeho svatby s herečkou Janou Bouškovou. Pár se vzal v roce 2006, ale jejich společná cesta sahá mnohem dál do minulosti – znají se od roku 1971, kdy spolu studovali konzervatoř. Celkem tedy sdílejí již pětapadesát let života.
Při příležitosti výročí herec nezapomněl zmínit i závažnější témata týkající se Bouškové zdravotního stavu. Na otázku, zda se její situace zlepšila, Vydra odpověděl s rezervou: "Rád bych se mýlil, ale obávám se, že moc ne." Podle jeho slov je sice Boušková celkem v pohodě, ale věří, že se již nikdy nevrátí k herectví ani k účinkování ve známé televizní soutěži Prostřena.
Důvodem zhoršení zdraví jsou podle Vydry různá zranění a operace. Zvláště kritickou se ukázala dlouhá narkóza, která jejímu organismu ublížila. Komplikacím napomohla i dlouhodobá imobilita po operaci páteře, kdy Boušková tři čtvrtě roku strávila v posteli.
Vydra se v rozhovoru dotkl i citlivého tématu jejich bezdětnosti. Připomněl, že již během studií na konzervatoři prohlašoval, že bude posledním členem rodu Vydrových. "Někdo holt poslední být musí," uvedl s nadsázkou herec. I přes to, že vlastní děti neměli, Vydra a Boušková vychovali jejího syna Honzu. Po smrti Bouškové sestry navíc převzali péči o její neteř.
Vydra vzpomněl na první roky s Honzou, kterému bylo čtyři roky, když se k nim přidal. "Přišel jsem jen o ty první krůčky," konstatoval herec. Dodal, že mohl synovi rovnou učit lyžovat, jezdit na kole, později i na motorce a autem. Syn Bouškové vystudoval inženýrství a s matematikou prý neměl problém, herectví ho údajně nezajímalo.
Rozhovor uzavřel Vydra přiznáním vlastní únavy. "Už jedu z kopce a je to fofr," řekl s pocitem, že jeho životní energie pomalu dochází.
C.Sramek--TPP