Jak fermentovat obiloviny a luštěniny doma pro lepší stravitelnost
Fermentace obilovin a luštěnin není jen historickou tradicí, ale účinným nástrojem pro zlepšení stravitelnosti a výživnosti potravin. Expert Martin Hutař z firmy PROBIO vysvětluje, jak tento proces funguje na molekulární úrovni, a radí, jak bezpečně připravit fermentované suroviny doma bez nutnosti měnit běžné stravovací návyky.
Fermentace obilovin a luštěnin představuje techniku, která má hluboké kořeny v lidské historii a dnes se vrací do popředí zájmu kvůli svému vlivu na zdraví střev a chuť potravin. Zatímco fermentované mléčné výrobky, sýry nebo kysané zelí jsou v domácnostech běžné, zpracování zrnin a bobovitých plodin tímto způsobem nabízí specifické výživové benefity, které lze dosáhnout i při domácím zpracování.
Historie kvašení sahá mnohem dál než do doby vzniku zemědělství. Archeologické nálezy v jeskyni Raqefet na hoře Karmel naznačují, že příslušníci natufské kultury připravovali kvašený nápoj z divokých obilnin před přibližně třinácti tisíci lety, tedy dlouho předtím, než lidé začali obilí pěstovat. Tento fakt podporuje tezi, že pivo mohlo být jedním z podnětů pro rozvoj zemědělství, nikoli jeho důsledkem. Od té doby se kvašení stalo součástí kulturních tradic po celém světě – od vína v gruzínských nádobách kvevri přes čínskou kvašenou rýži s medem až po evropský chléb a sójovou omáčku ve východní Asii. Až v 19. století Louis Pasteur odhalil biologickou podstatu tohoto procesu, tedy působení mikroskopických organismů.
Dnes je fermentace vnímána nejen jako metoda prodlužování trvanlivosti a bezpečnosti potravin, ale především jako prostředek ke zpřístupnění živin. Martin Hutař, zakladatel společnosti PROBIO specializující se na mlynářské zpracování obilovin a výrobu bio potravin, vysvětluje, že obiloviny a luštěniny obsahují vysoké množství vlákniny, která je pro zdraví klíčová. Abychom z těchto plodin získali maximum živin, je ideální je fermentovat.
„Vědecké studie dokázaly, že fermentací dochází ke štěpení složitých látek, jako jsou fytáty, lepek, škrob i bílkoviny, na látky jednodušší. Přitom se zpřístupňují vitamíny a minerální látky, které jsou v těchto plodinách přirozeně obsažené. Potraviny se tak stávají lépe stravitelné a podporují střevní mikrobiom," uvádí Hutař.
Proces fermentace zrn i bobovitých plodin vyžaduje odlišný přístup. U obilovin je klíčové odstranit přirozeně se vyskytující ochranné látky, které brání klíčení a růstu semene. „Zrna a zrnka, ať už obiloviny nebo luštěniny, mají své specifikum. V jejich obalu jsou schované látky, které je chrání až do doby, kdy mají možnost začít klíčit a růst. Poté se ztrácí. Naším cílem je tyto látky odstranit, protože ztěžují trávení. A toho docílíme jejich fermentací," vysvětluje expert.
Postup při přípravě fermentovaných obilovin začíná důkladným propláchnutím zrna následovaným zalitím trojnásobným množstvím vody. Aby se rychle nastartoval správný kvašecí proces a odradily nežádoucí mikroby, je vhodné přidat jablečný ocet, syrovátku nebo citronovou šťávu. Obiloviny nechají fermentovat celkem 24 hodin, přičemž po prvních 12 hodinách se voda slije a nahradí čerstvou. Po skončení fermentace se zrna slijí, doplní se nová voda a uvaří podle návodu na obalu. Doba vaření může být díky předchozímu procesu mírně zkrácena. Během vaření je nutné sbírat vznikající pěnu. Většinou se nesolí a vaří se pomalu, dokud zrna zcela nezměkčí. K usnadnění práce lze využít tlakový hrnec, který výrazně zkrátí dobu přípravy. Je třeba počítat s tím, že zrna během vaření nabydou na objemu.
Při fermentaci luštěnin se postup liší. Místo kyselých přísad se do vody přidává kuchyňská sůl. Luštěniny je nutné namáčet až 48 hodin a každých 12 hodin slévat vodu, jak radí Martin Hutař. Je však třeba dbát na bezpečnost: syrové nebo pouze namočené luštěniny, zejména fazole, se nesmí jíst. Obsahují toxické lektiny, které samotné kvašení nebo namáčení nezničí. Až po řádném tepelném zpracování jsou tyto plodiny bezpečné.
Pro začátečníky doporučuje expert nenamáhat se složitými recepty. Nejlepší cestou je zařadit fermentované suroviny do jídel, která jsou již běžná. Fermentovaný hrách lze přidat do klasické hrachové polévky, pomazánky nebo zeleninového salátu. Čočku lze využít stejně jako tu běžnou – do polévek, jako přílohu k masu nebo do tradiční čočky na kyselo. Fermentovanou jednozrnku či špaldu lze podávat místo rýže, přidat do rizota, zeleninových směsí nebo zavářek do polévek.
Pokud s fermentovanými potravinami nemáte mnoho zkušeností, není nutné měnit celé recepty nebo vzdávat se oblíbených chutí. Pro začátek stačí nahradit část běžné suroviny fermentovanou a postupně si zvykat na její chuť i konzistenci. Tímto způsobem lze fermentované potraviny přirozeně začlenit do každodenního jídelníčku bez zásadních změn stravovacích návyků.
Důležitým aspektem je také kvalita vstupních surovin. Martin Hutař zdůrazňuje, že biopotraviny si o přirozené zpracování přímo říkají, protože neobsahují rezidua pesticidů a průmyslových hnojiv, která by mohla narušit přírodní mikrobiální procesy. Tyto procesy probíhají již v půdě. Při pěstování biopotravin se nepoužívá nic, co by rostliny negativně ovlivnilo. Bioosiva mají dobrý zdravotní stav a zrnka jsou díky tomu „otužilá" a téměř bez problémů. Půda je udržována zdravá s plnou mikrobiologií prostřednictvím střídání plodin. Tento přístup se odráží i v bioproduktech, které vstupují do fermentace v plné kondici.
O.Ruzicka--TPP