The Prague Post - Ohře čelí suchu, průmyslové zátěži a novým nárokům na vodu

Ohře měří 316 kilometrů, z toho asi 250 kilometrů protéká Českem. Pramení v německé části Smrčin pod horou Schneeberg, pokračuje Chebskou a Sokolovskou pánví, Slavkovským lesem a Doupovskými horami, dále Mosteckou pánví a Dolnooharskou tabulí a v Litoměřicích se vlévá do Labe. U pramene připomínají kameny dvanáct českých a německých měst spojených s řekou.

Autor Matěj Pomahač přirovnává putování po řece k Odysseji a upozorňuje, že Ohři svírají klimatické změny a rostoucí požadavky průmyslu, sanací po těžbě i plánovaných vodních projektů. Na konci suchého srpna proto většinu toku projel lodí, v nesplavných úsecích pokračoval pěšky.

U Kynšperka se při nízkém průtoku na hladině výrazně projevila vodní vegetace včetně chráněného stulíku žlutého a lakušníku štětičkového. Žije tam i kriticky ohrožený velevrub malířský. Husté rostliny komplikují pohyb lodí a rybolov, samy však řeku neohrožují a pomáhají ji čistit. Za vyšší vody bývají přítomné stejně, jen nejsou tolik vidět.

Výraznou stopu průmyslu nese úsek u Sokolova. Při povodních v roce 1954 se dno Ohře a Svatavy prolomilo do třicetimetrové jámy hnědouhelného Jižního lomu, dnešního jezera Medard. Řeka změnila směr a strhla část koryta, jez, stavidla i hospodářské stavby. Rychlé zaplnění lomu zabránilo dalšímu rozlámání dna, které mohlo ohrozit most a část města.

Následky se odstraňovaly až do počátku 70. let a bylo odčerpáno více než milion metrů krychlových vody. Dnešní široké betonové koryto izoluje řeku od uhelných slojí, brání průsakům do důlních chodeb a rychle odvádí povodňovou vodu kolem města. Cenou je téměř nevratná ztráta původního říčního biotopu.

Za Loktem řeka protéká evropsky významným Kaňonem Ohře a kolem národní přírodní památky Svatošské skály. Také zde autor zaznamenal mimořádně nízkou vodu. Provozovatel půjčovny ve Stráži nad Ohří popsal, že po první části léta už nebylo možné běžně pronajímat rafty a pokles se projevil i na tržbách kempů a restaurací.

Další významnou stavbou je nádrž Nechranice vybudovaná v letech 1961 až 1968. S plochou 13,4 kilometru čtverečního je pátou největší přehradní nádrží v Česku a její sypaná hráz měří 3280 metrů. Výstavbě ustoupilo šest vesnic. Nádrž nyní pomáhá udržovat průtok na dolní řece a zachytit menší povodně, přesto byly letos pod hrází naměřeny historicky nízké stavy. Naplněna byla asi ze 77,3 procenta a hladina ležela zhruba pět metrů pod optimem.

Ze Stranné je napájen Průmyslový vodovod Nechranice pro železárny, úpravnu vody Velebudice, elektrárnu Komořany a Chemopetrol. Kvůli nákladům, odparu a úbytku vody už nové jezero Centrum v lomu ČSA nemá být doplňováno z Ohře, ale z krušnohorských pramenů a potoků.

Vláda Andreje Babiše podle komentáře plánuje od Stranné přivaděč dlouhý desítky kilometrů, který by překonával stovky výškových metrů a zásoboval nové nádrže v Kryrech, Senomatech a Šanově. Ty leží na vyschlých tocích a bez vody z Ohře by nemohly fungovat.

Pomahač projekt odmítá s odkazem na současné sucho, průmyslové odběry, znečištění některých nádrží fosforem a sinicemi a srážkový stín Krušných hor. Za vhodnější považuje obnovu pramenů, potoků, krajiny a přirozených říčních biotopů, které mohou zmírňovat klimatické extrémy.

Jméno řeky se objevuje také jako Ohara, Oharka nebo německy Eger a bývá spojováno s keltskými slovy pro lososa a tekoucí vodu. Pomahač připomíná, že tok prochází historicky německo-českým prostorem a jeho pověsti o víle Sibylle, rytíři Arnoldovi a královně Egérii zůstaly mimo hlavní příběhy českého národního obrození. I to podle něj přispívá k tomu, že je čtvrtá nejdelší česká řeka méně známá.

Ekologická péče v horním povodí zahrnuje zpevňování koryta Reslavy pro zachycení sedimentů v Bavorsku, regulaci rybolovu, odkanalizování chatových oblastí a modernizaci čistíren. Obtížně řešitelná zůstává vnitřní zátěž uložená na dně nádrží, která se může uvolňovat i po desítkách let.

Cesta vede od minerálních pramenů v korytě přes Loket a Svatošské skály ke Kyselce. Skalní útvary jsou výsledkem zvětrávání žuly, říční eroze a působení mrazu. Místní legenda je vykládá jako zkamenělý svatební průvod Jana Svatoše, kterého potrestala vodní víla za porušený slib. Lokalitu opakovaně navštěvoval Johann Wolfgang Goethe a mohla se promítnout do jeho Fausta.

Kyselku proslavil Heinrich Mattoni a vývoz minerální vody. Autor současně popisuje dlouhotrvající renovace, evropské dotace a majetkové spory, které se v bývalých lázních prolínají s chátráním. Pod historickým krytým mostem pokračovala cesta směrem k Velichovu, Vojkovicím a Stráži nad Ohří, kde už nízký průtok další plavbu znemožnil.

V úseku mezi Krušnými a Doupovskými horami se střetávají staré horské masivy s třetihorní sopečnou krajinou. Trasa míjí minerální prameny Korunní kyselky, Perštejn a Klášterec nad Ohří. Pomahač spojuje místní příběhy o vodních bytostech s tradiční představou, že voda a krajina mají vlastní hodnotu a nerespektování přírodních podmínek přináší následky.

Nechranická nádrž vznikla na geologicky nestabilním území s artéskými prameny a zatopila vsi Běšice, Chotěnice, Čermníky, Dolany, Drahonice a Lomazice. Původní návrh poskytoval jen omezenou protipovodňovou ochranu, dnes však nádrž dokáže zachytit přibližně pětileté a desetileté průtoky. Současně slouží průmyslu, zemědělství a udržování minimálního odtoku.

Autor odděluje nutnost zajistit vodu pro obyvatele od projektů, které mohou při nízkých průtocích dál zatěžovat řeku. Kritizuje zejména energeticky náročné přečerpávání do vzdálených nádrží na tocích bez dostatečného vlastního přítoku. Před rozhodnutím podle něj musí stát zohlednit kumulaci odběrů, odpar, stav ekosystému a budoucí vývoj srážek.

E.Soukup--TPP