Evangelia Ehrenbergerová ztratila obě nohy po komplikacích s endoprotézami
Evangelia Ehrenbergerová ze Zlína čelila po výměně kolenních kloubů vážným zdravotním komplikacím, které vyvrcholily amputací obou nohou. Nyní se v rehabilitačním centru připravuje na návrat k chůzi pomocí pokročilých robotických protéz.
Evangelia Ehrenbergerová ze Zlína prošla extrémně náročnou zdravotní cestou, která ji přivedla k amputaci obou dolních končetin. Příčinou byl závažný zánět po předchozích operacích kolenních kloubů. Dnes se v rehabilitačním centru připravuje na návrat do běžného života s využitím moderních technologií.
Příběh začal v roce 2018, kdy musela podstoupit výměnu levého kolenního kloubu kvůli artróze čtvrtého stupně. Necelý rok později následovala stejná operace na pravé noze. Zpočátku se zdálo, že zásahy pomohly, ale brzy se v implantátu začaly objevovat záněty. Lékaři endoprotézu několikrát vyjmuli a snažili se nohu zachránit.
„Chtěli nohu pořád zachraňovat, já už jsem to ale psychicky nezvládala. Nakonec se rozhodlo, že noha půjde pryč,“ vzpomíná čtyřicetipětiletá žena na rozhodnutí o první amputaci.
Čtyři měsíce po prvním zásahu se podobné potíže objevily i v druhém koleni. I zde musela být endoprotéza odstraněna. Podle Ehrenbergerové se sice podařilo ložisko vyčistit a následně měla čtyři roky bez problémů, ale situace se znovu zhoršila. V kotníku se objevila tzv. růže, lékaři odhalili trombózu a silný zánět lýtkového svalu. Stav ohrožoval její život hrozbou sepse.
„Šlo mi o život, hrozila otrava krve,“ vysvětluje důvod, proč se musela rozhodnout i pro amputaci druhé nohy. Přestože má řecké kořeny a tvrdě pracuje na své psychické odolnosti, vnímá ztrátu končetin jako nutnou změnu. „Amputace pro mě znamená nový začátek. Raději budu žít se dvěma protézami než s jedním neohebným kolenem. Já se nevzdám, chci opět chodit,“ říká odhodlaně.
V současné době pobývá v rehabilitačním středisku v Chuchelné, které spadá pod Fakultní nemocnici Ostrava. S pomocí odborníků pracuje na splnění svého snu o samostatném životě. K tomu jí mají pomoci technicky vyspělé protézy vybavené mikroprocesory a senzory. Ty při našlapování analyzují polohu těla a chůzi podporují.
„Chodit musím ale já. Když jdu například přes patu, prostředek chodidla a špičku, vyhodnotí, že jsem na rovině. Tím pádem je můj krok svižnější,“ popisuje fungování nových končetin. Lékaři upozorňují, že chůze s oboustrannými stehenními amputacemi je fyzicky velmi náročná a zvládnou ji pouze lidé s dobrou kondicí.
R.Rous--TPP