Poslední zlínský klub s pravidelným programem živé hudby, Zelenáčova šopa, letos slaví třicet let existence. Její zakladatel Martin Jušek vidí hlavní důvod úpadku zájmu o koncertní scénu v generaci mladých lidí, kteří preferují digitální média před osobním setkáváním a živým hraním.
Poslední zlínský klub s pravidelným programem živé hudby, Zelenáčova šopa, letos slaví třicet let existence. Její zakladatel a provozovatel Martin Jušek, známý mezi přáteli přezdívkou Šurda, vidí hlavní důvod úpadku zájmu o koncertní scénu v generaci mladých lidí, kteří preferují digitální média před osobním setkáváním a živým hraním. Pro místní hudebníky je tento podnik na Dlouhé ulici prakticky jediným místem v krajském městě, kde si mohou zahrát.
Ačkoliv název napovídá zaměření na folk a country, repertoár podniku je podstatně širší. Vystupují zde kapely hrající chanson, jazz, blues i rock. Mezi pravidelné hosty patří například trumpetista Laco Deczi, Ivan Mlček nebo Robert Křešán s kapelou Druhý tráv. Prostor slouží také amatérským divadelním souborům a je dějištěm cestovatelských přednášek.
Otázka, proč ze zlínských hudebních klubů zůstala pouze Zelenáčova šopa, podle Juška souvisí s generační změnou. Mladí lidé dnes mají jiný pohled na hudbu, nepřijímají ji primárně prostřednictvím živého hraní, ale z internetu a různých médií. "Když mi bylo osmnáct dvacet let, jezdil jsem do Brna a s kamarády, co tam studovali, jsme chodili do jakéhokoliv klubu a bylo jedno, co tam hraje. Když nás to bavilo, tak jsme tam zůstali," vzpomíná Jušek. Dnes podle něj mladí lidé nemají touhu poznávat nové věci ani vyhledávat společnost, kterou si vytvářejí ve virtuálním světě.
Nová generace již nedorostla a na jazzové nebo bluesové koncerty chodí lidé nad čtyřicet let. Podle Juška je třeba počítat s generační obměnou a doufat, že někdo přijde na to, že nestačí jen stahovat a poslouchat hudbu, ale že je trendy jít mezi lidi a zažít koncert naživo. "Věřím tomu, že se ta doba vrátí," říká majitel podniku. Muziku si lze poslechnout v zařízení kdykoliv, ale na kapelu, která přijede do Zlína, se lze podívat naživo pouze tady a teď. Pokud sem přivezou zajímavé zahraniční muzikanty, často jde o neuvěřitelné zážitky. Mnoho těchto kapel totiž na česká turné vůbec nepřijede.
Chybějící prostory nejsou jediným důvodem úpadku scény. Na začátku 90. let bylo ve Zlíně mnoho míst, kde se hrálo naživo. Byly to Bartošův dům na Mladcové, Tatry v Jaroslavicích, sály na Podvesné nebo na Lesní čtvrti. Dům kultury disponoval dvěma sály, fungovala zde Družba nebo kulturák v Malenovicích. Tyto prostory postupně zmizely a město přišlo o institucionální zázemí, které mělo v minulosti. Muzikanti tak přišli o místa, kde mohli hrát a zkoušet.
Podpora města je klíčová, protože muzika bez ní ne přežije. Ve Zlíně byl kdysi legendární klub Golem, který financoval Jiří Devět, do nějž dával peníze z nájmu prostor a dalších komerčních aktivit. Dnes Zelenáčova šopa dostává nějaké peníze na dramaturgii od města, části koncertů se samy vydělají, ale do velké míry se financují z toho, co vydělá hospoda.
Název podniku vznikl náhodou. Původně se tak jmenoval obchodek, který Jušek otevřel na podzim roku 1991 v podjezdu v Dlouhé ulici. Měl plán provozovat kontaktní kancelář pro prodej vstupenek a věšet plakáty. Věci se však vydaly jiným směrem, když se dostal k zajímavým armádním výprodejům. Prodával maskače, kanady, pohorky, nože, myslivecké oblečení a mezi tím stojany s kytarami nebo klávesy Casio. Vznikl jakýsi mix trampského obchodu, army shopu a hudebnin. Název Zelenáčova šopa (Greenhorn's Shop) tak vznikl pro lidi, co jezdí na vandry nebo do přírody, trampy, skauty, prostě pro zelenáče.
Obchod se časem přesunul o kousek dál a změnil se v hospodu a hudební klub. V podjezdu začal trpět nedostatkem prostoru. Jeden ze zákazníků nabídl možnost pronájmu v sousedním domečku. Nejprve tam přestěhovali obchod, ale lákalo je využití kouzelného dvorku pro venkovní posezení. Malá zahradní restaurace na jeho místě vznikla v roce 1996. Později ji zastřešili a vznikl prostor pro hudební produkce.
Cílem bylo vytvořit místo, kam mohou lidé přijít s kytarou, sednout do kouta a jen tak si zahrát. Už od začátku byla dramaturgie velmi široká. Když skončil klub Golem a později i Bamboo, zájemců o vystoupení přibylo. Začali zvětšovat kapely skutečně zvučných jmen, jako jsou AG Flek, Druhý tráv s Robertem Křešánem, Nezmaři, Hop trop, Ivan Mlček, Funny Fellows a Peter Lipa ze Slovenska, občas i písničkáře nebo jazzmany ze zámoří.
Zelenáčova šopa je vyhlášená nejen kulturním děním, ale také velkým výběrem pivních speciálů. Cílem je ukázat, že na světě je spousta piv, která stojí za ochutnání. Filozofií je vyhnout se známým značkám a nabídnout něco nového a zajímavého. Čeští pivaři postupně berou na vědomí, že kromě piva plzeňského typu existují další skvělé pivní lahůdky. Lidé chodí a natěšeně se ptají, co mají na čepu nového. Spolupracují s místním Malenovickým Ševcem, který vaří pro ně speciální pivo s názvem 111 podle popisného čísla hospůdky.
Martin Jušek se nevidí pouze jako hospodský, hudebník nebo dramaturg klubu. Všechno to patří k sobě. Nedokáže si představit, že by byl jen hospodským, ale provozování hospody mu umožňuje vytvořit místo pro setkávání muzikantů a pořádání koncertů. Ze všeho nejdříve byl hudebníkem. Prošel pouze dramátkem na Malé scéně ve Zlíně pod vedením Antonína Navrátila, který ho naučil nestydět se a vystupovat před lidmi. Ke kytáře přišel ve čtrnácti letech, kdy hrál na táborech trampské písničky. Ke hraní s kapelou ho přivedl Jiří Novotný, legenda zlínského bluegrassu a líder kapely Hazard.
Hraje na mandolínu, což není úplně obvyklý nástroj. Chtěl se odlišit, protože táborových kytaristů bylo všude spousta. Začal se sám učit na mandolínu a ve své době byl určitě nejlepším mandolinistou ve Zlíně, protože tam byl jediný. Až později se objevili další šikovní mladí hráči, kteří ho naprosto převyšovali. Nemá žádné hudební ambice, je to pro něj hlavně koníček.
Skupina Podjezd vznikla, když začátkem 90. let otevřel krámek s trampskými věcmi v podjezdu v Dlouhé ulici a zkoušel s novou kapelou přímo v tom obchodě. Odhazoval stranou maskače a kanady, které tehdy prodával, a hrál. Tehdy ještě jen v akustické sestavě. Protože nemohli vymyslet název, pojmenovali se podle toho místa jako Podjezd. Hrají už 35 let. Z původních členů zůstal kromě Juška jen Tomáš Jícha. Složení kapely se pěkně usadilo. Pepa Vojtěch je skutečnou osobností zlínské hudební scény, hraje na baskytaru a kontrabas. S posunem od čisté akustické hudby k modernějšímu pojetí se objevil Roman Gerža s bicími. Nejpodstatnějším přínosem a tváří kapely se stala zpěvačka Radka Janečková. V prosinci chystají dva předvánoční koncerty, kde chtějí ty čtyřicetiny oslavit.
Zlínská hudební scéna podle Juška má spoustu šikovných muzikantů. Jsou tu nosiči, kteří zlínskou scénu drží, kapely Blues Station, F-dur Jazz Band nebo Orange, ale jsou tu i mladší hodně šikovné a zábavné kapely, jako je například Franc Alpa. Je to hodně žánrově pestré, od Creedence Clearwater Tribute přes Tokyo až po Čufunky gang nebo Capelu Obscura, která hraje francouzské věci.
S přicházející dobou adventních jarmarků a s nimi spojených koncertů na náměstích, kde vystupují často zvučná jména, patří Jušek mezi jejich kritiky. Město sice oživuje a dělá něco pro kulturu, ale myslí si, že by to mělo být v menším měřítku. Honoráře kapel, produkce, technika, to vše stojí hodně peněz. Jakákoliv kultura zadarmo poškozuje ty, co si musí na provoz vydělat. Vlastně na to doplácí i městské instituce, jako je divadlo a filharmonie. Lidé nejsou vychováváni k tomu, aby si uvědomili, že i kultura má svou hodnotu a něco stojí. Možná si ani neuvědomují, že to zaplatí jinou formou, ze svých daní a z rozpočtu města. Mnozí nemají problém dát velké peníze za vstupenku na hokej, na fotbal, do multikina, ale s lístkem do klubu už problém mají.
Do konce roku chystá v klubu muzikanty, o kterých by si ani nedoufal, že tady budou hrát. Například Originální pražský synkopický orchestr, dvě anglické bluesrockové kapely, slovenskou swingovou kapelu Funny Fellows. Tím se na předvánoční dvojkoncert Druhý tráv, který vydal novou desku. Hrají v O2 areně nebo v Mahenově divadle, ale i tak si najdou cestu do jejich malého klubu. V listopadu a prosinci sezona vrcholí, jsou to někdy i čtyři koncerty týdně. A to je jeho odpověď lidem, kteří si stěžují, že se ve Zlíně nic neděje.
F.Vit--TPP